David Pastrňák: životní příběh, který je mnohem víc než hokej
Setkání s Davidem Pastrňákem je vždy zážitek. Ne ani tak kvůli tomu, co dokázal na ledě – přestože jeho hokejové výkony jsou obdivuhodné. Mnohem silnější je pro mě jeho životní příběh. To, čím si musel projít, co všechno dokázal překonat a s jakou lehkostí a úsměvem přesto působí na své okolí.
Když dnes člověk vidí jednu z největších českých hokejových hvězd, snadno může nabýt dojmu, že cesta na vrchol byla přímočará. V případě Davida Pastrňáka to ale rozhodně neplatí.
David Pastrňák vyrůstal v poměrech, kde nic nebylo samozřejmostí
David Pastrňák vyrůstal v Havířově. O něj a jeho staršího bratra se starala především maminka Marcela. Rodina neměla peněz nazbyt a jeho maminka zvládala i několik pracovních úvazků a brigád současně, aby mohla zaplatit synům běžný život a Davidovi hokejovou výstroj a klubové příspěvky.
Když David jednou zlomil hokejku a na novou nebyly peníze, jeho maminka si našla další práci. V jednom ze svých vyprávění popsala, že dokonce celý víkend pracovala na plotě u majitele sportovního obchodu, aby pro syna získala novou hokejku.
Možná právě proto David Pastrňák nikdy nezapomněl, co všechno jeho cesta stála nejen jeho samotného, ale především jeho rodinu.
V šestnácti letech sám ve Švédsku
Už jako šestnáctiletý udělal David Pastrňák krok, který by byl náročný i pro mnohem staršího člověka. Odešel sám do švédského Södertälje, aby dostal šanci posunout svou hokejovou kariéru.
Byl teenagerem v cizí zemi, měl omezené finanční prostředky a prakticky neuměl místní jazyk. NHL později popsala, jak se pro něj jedním z míst, kde nacházel pocit domova, stala místní rodinná pizzerie. Často tam trávil celé hodiny, zatímco se snažil vybudovat si budoucnost v profesionálním hokeji.
Už v tomto věku se tak musel naučit samostatnosti, disciplíně a schopnosti zvládat tlak bez každodenní podpory rodiny.
Když mu zemřel otec, byl ve Švédsku sám
Pak přišla další rána.
Davidův otec Milan Pastrňák dlouhodobě bojoval s rakovinou. Zemřel 21. května 2013, pouhé čtyři dny před Davidovými sedmnáctými narozeninami.
David byl v té době sám ve Švédsku. Zprávu o smrti otce se dozvěděl telefonicky od své maminky.
Později vzpomínal, že právě zimní stadion byl tehdy jediným místem, kde dokázal na bolest alespoň na chvíli přestat myslet. Trávil tam dlouhé hodiny a ještě více se ponořil do tréninku. Hokej se pro něj stal způsobem, jak se s obrovskou ztrátou vyrovnat.
A sen dostat se do NHL získal ještě jeden rozměr – chtěl dokázat něco velkého také pro svého otce.
David Pastrňák a tragédie, kterou by žádný rodič neměl zažít
Ani pozdější sportovní úspěch však Davida Pastrňáka neochránil před jednou z nejtěžších životních zkušeností vůbec.
V červnu 2021 se Davidovi a jeho partnerce narodil jejich první syn Viggo. Chlapec bohužel po pouhých šesti dnech života zemřel.
Je těžké vůbec hledat slova pro ztrátu vlastního dítěte. A právě tato událost ukazuje, jak málo někdy znamenají góly, smlouvy, peníze nebo sportovní trofeje ve chvíli, kdy člověka zasáhne skutečný život.
Proto je pro mě setkání s Davidem Pastrňákem výjimečné
Právě proto pro mě není setkání s Davidem Pastrňákem především setkáním se slavným hokejistou.
Samozřejmě, patří mezi absolutní špičku svého oboru. Za jeho jménem stojí góly, rekordy a mimořádná sportovní kariéra.
Jenže za tím vším je zároveň kluk z Havířova, jehož maminka brala další brigády, aby mu mohla koupit hokejku. Šestnáctiletý teenager, který odešel sám do cizí země. Sedmnáctiletý syn, který se daleko od domova dozvěděl, že mu zemřel táta. A později také otec, který musel čelit nepředstavitelné bolesti ze ztráty vlastního dítěte.
Přesto si David Pastrňák uchoval něco, co se podle mě nedá vyjádřit žádnou sportovní statistikou – radost, lidskost, nadhled a schopnost jít dál.
A možná právě v tom spočívá jeho největší úspěch.
Nejen dost
